Aktuální data Českého statistického úřadu ukázala další nárůst počtů spárkaté zvěře, jejichž stavy dosáhly nových rekordních hodnot. Myslivci nasčítané počty jelenů evropských se za posledních 55 let zvýšily již více než dvakrát (2,25 krát), srnčí zvěře jedenapůlkrát (1,55 krát), daňků více než desetkrát (10,1 krát), muflonů téměř pětkrát (4,8 krát) a nepůvodních invazivně se šířících jelenů sika dokonce více než devětadvacetkrát (29,57 krát) [1]. Alarmující jsou také údaje o reálných stavech, které ukazují na podhodnocenost mysliveckých hlášení a na nefunkčnost současného mysliveckého hospodaření, které brání obnově lesů po kůrovcové kalamitě i dosažení klimatických cílů ČR.

Informace o vykazovaných početních stavech populace spárkaté zvěře v ČR přináší „myslivecká statistika“ za tzv. myslivecký rok (1. 4. 2021 do 31. 3. 2022), její data přebírá a zveřejňuje Český statistický úřad [2].

Graf: Nárůst početnosti spárkaté zvěře od roku 1966 

V „myslivecké statistice“ uváděné „sčítané“ počty spárkaté zvěře jsou založené na silně podhodnocených údajích od myslivců, přesto výrazně převyšují nejvyšší zákonem povolené stavy (tzv. normované stavy). Skutečné stavy spárkaté zvěře v lesích i zemědělské krajině jsou ovšem ještě několikanásobně vyšší – lze je spočítat tzv. metodou zpětného propočtu podle vzorce doporučeného Ministerstvem zemědělství [3]. 

Srovnání tzv. normovaných stavů (tj. zákonem maximálně povolené) [4] s počty zvěře oficiálně přiznanými mysliveckými subjekty a vypočtenými reálnými stavy ukázalo absolutní selhání mysliveckého hospodaření: 

Reálné stavy jelena evropského jsou 5,6 krát vyšší než zákonem povolené a 3,1 krát vyšší než počty přiznané. 

Reálné stavy daňka skvrnitého jsou 5,7 krát vyšší než zákonem povolené a 2,2 krát vyšší než počty přiznané. 

Reálné stavy invazních jelenů sika jsou 33 krát vyšší než zákonem povolené a čtyřikrát vyšší než počty přiznané. 

Reálné stavy muflonů jsou 2,7 krát vyšší než zákonem povolené a 1,3 krát vyšší než počty přiznané. 

Pouze u srnčí zvěře reálné počty nepřekračují normované stavy. Vzhledem k obrovské rozloze lesů poškozených kůrovcem, ale srnčí zvěř stejně na mnoha místech způsobuje poškození mladých stromků tak výrazné, že limituje obnovu pestré druhové skladby lesů.

Graf: Srovnání reálných stavů zvěře s počty vykázanými mysliveckými subjekty a tzv. normovanými stavy. 

Ústav pro hospodářskou úpravu lesa vyčíslil roční škody způsobované spárkatou zvěří na lesích na sedm miliard korun [5].

Lesníci, zemědělci, ekologové i vlastníci lesů a zemědělských pozemků dlouhodobě upozorňují, že současný zákon o myslivosti nefunguje. Bez jeho změny a následného snížení stavů spárkaté zvěře není možné obnovit pestré a zdravé lesy. Miliardy investované státem a soukromými vlastníky do zalesňování a obrovské množství semenáčů z přirozené obnovy končí v žaludcích přemnožené zvěře. Rovněž Ministerstvo zemědělství uvádí ve Zprávě o stavu lesa a lesního hospodářství ČR, že „z pohledu ochrany lesa není pochyb, že obnova lesa bez snížení stavů spárkaté zvěře a efektivní chemické a mechanické ochrany lesa nebude možná.“ [6] 

Platforma organizací požaduje ve veřejném zájmu především nastavení rovnováhy mezi početností spárkaté zvěře a krajinou, transparentní plánování lovu spárkaté zvěře v závislosti na způsobených škodách a jeho vykonavatelnost: vysoké škody = vysoký odlov, přiměřené škody = udržování stabilní populace, nízké škody = možné zvýšení početnosti spárkaté zvěře. K tomu je nezbytné i posílení práv vlastníků pozemků: umožnění lovu majitelům a pachtýřům pozemků a snížení minimální výměry pro vytvoření vlastní honitby. Invazivní asijský jelen sika, který se kříží s naším jelenem evropským, by neměl být chován ve volné přírodě, ale jenom v oborách.

Stanoviska zástupců vybraných organizací k důsledkům nedostatečné výše lovu spárkaté zvěře v ČR:

Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství ČR: “Jedna z hlavních příčin současných dlouhodobých problémů s přemnoženou zvěří a obrovskými škodami na státním i soukromém majetku je takřka zapouzdřený systém lidové myslivosti, která se snaží i 30 let po revoluci stále fungovat co nejvíce odděleně od vlastnictví půdy a od zemědělského a lesního hospodaření. Neochota současných představitelů myslivosti smysluplně jednat o námi navrhovaných změnách, jejichž cílem je potřebné rozšíření počtu lidí, kteří se chtějí myslivosti na vlastnickém principu věnovat, je alarmující a podle našeho názoru i podle mnoha zahraničních zkušeností je zcela neudržitelná. Čím déle se budou změny odkládat, tím hůř pro všechny. Záchrana české myslivosti spočívá v jejím přizpůsobení reálným podmínkám. Věřím proto, že koaliční vláda splní své sliby a mysliveckou legislativu tímto směrem upraví.” 

Richard Podstatzký-Thonsern, místopředseda Sdružení vlastníků soukromých a obecních lesů v ČR: “Majitelé  lesních i zemědělských pozemků mají největší motivaci předcházet škodám na vlastním majetku. Umožněme jim více se zapojit do mysliveckého hospodaření. Dlouhodobá praxe ukazuje, že v honitbách vlastních, kde je spojena péče o les s mysliveckým hospodařením, nedochází k ohromným škodám od zvěře. Je třeba snížení minimální výměry u honiteb vlastních na 250 ha a tím umožnit dalším majitelům pozemků hospodařit se zvěří! Tato změna by umožnila přímý výkon práva myslivosti právě těm, kteří se o hospodaření v krajině aktivně zajímají a jsou zpravidla ve svém hospodaření nejvíce postihování vznikajícími škodami zvěří. Požadavek SVOL by tak významně přispěl k řešení regulace přemnožené spárkaté zvěře.”

Jaromír Bláha, lesnický expert Hnutí DUHA: „Selhání poslanců v předchozím volebním období, když nakonec neschválili novelu mysliveckého zákona, se našim lesům i nám všem krutě vymstilo. Přemnožená spárkatá zvěř na většině území republiky nadále spásá všechno přirozené zmlazení a neochráněné sazenice listnáčů a jedlí, takže lesy se na mnoha místech obnovují zase jenom smrkem, který zvěři tolik nechutná. Celkové roční škody se pohybují kolem sedmi miliard korun. Mladé stromky vysázené za milardové dotace končí v žaludcích přemnožené spárkaté zvěře.“ 

Milan Hron, předseda Pro Silva Bohemica: “Po dlouhých letech našeho volání po reálnějším způsobu nastavení výše odlovu se zdá, že v tomto bodě došlo ke shodě. Otázkou ale zůstává, KDO bude lovit, když noví zájemci o myslivost zejména z řad vlastníků pozemků nedostávají v současném návrhu zákona prostor k uplatnění, a zda se podaří zavést rozumné prokazování odlovu, aby se nelovilo jen na papíře. Prakticky stejná situace už tu přitom byla naposledy v roce 2019, kdy jsme byli předchozí vládou premiéra Babiše a Českomoravskou mysliveckou jednotou ubezpečování, že situaci zvládnou. Dnes je rozdíl pouze v tom, že stavy zvěře opět narostly.”

Karel Kříž, výkonný místopředseda Českého svazu ochránců přírody: “V novele zákona o myslivosti jsou nutné nejen změny, které pomohou vyřešit neúnosné škody zvěře na lesích, ale také neopodstatněné uvádění chráněných druhů v seznamu zvěře. Ač jsou v seznamu zvěře například kočka divoká či holub doupňák, tedy o ně myslivci podle zákona musí pečovat, ve skutečnosti se tak samozřejmě neděje. Jejich ochranu zajišťuje pouze zákon o ochraně přírody a krajiny. Uvedení takových druhů (je jich celkem 34) v seznamu zvěře v praxi naopak jejich ochranu komplikuje.”

Poznámky:

[1] Souhrnná data myslivecké evidence za území ČR od roku 1966 dostupná na: https://www.uhul.cz/mapy-a-data/myslivecka-evidence-za-cr/. 

[2] Aktuální myslivecká statistika je dostupná na https://www.czso.cz/csu/czso/zakladni-udaje-o-honitbach-stavu-a-lovu-zvere-od-1-4-2021-do-31-3-2022 

[3] Metoda zpětného propočtu vychází ze stanovení celkového přírůstku na základě výše úlovků, což jsou hodnoty, které jsou brány jako nejvěrohodnější údaje myslivecké statistiky. Nejprve je zapotřebí pomocí těchto statistik posoudit, zda lze předpokládat, že početnost populace vybraného druhu zvěře je v daném území meziročně stabilní (nejsou zde prudké výkyvy v odhadech početnosti, nebo množství úlovků). V případě, že početnost zvěře vykazuje výrazné meziroční rozdíly, nebo prudce klesá, či stoupá, není zpětný propočet pro získání odhadu skutečné početnosti vhodným nástrojem. Druhým krokem je pak stanovení počtu samic potřebných pro zajištění stanoveného přírůstu jako Přírůstek/Koeficient očekávané produkce (stanoven dle vyhlášky č. 491/2002 Sb.). Výpočet celkových stavů zvěře v honitbě pak vychází z teoretického předpokladu optimální struktury populace v kmenovém stavu vykazovaném mysliveckými statistikami 40 % samců: 40 % samic a 20 % mláďat (podle vzorce nf = nh/KOPx100, kde nf = počet samic v honitbě, nh = počet ulovených kusů /průměr za poslední tři roky/, KOP = koeficient očekávané produkce). Ve skutečnosti tento poměr díky trofejovému lovu není dodržen a také skutečný přírůstek většinou není rovný odlovu. Přesto jsou stavy zvěře vypočítané touto metodou blíže skutečným stavům než stavy uváděné v mysliveckých hlášeních. Ministerstvo zemědělství proto ve svém metodickém pokynu doporučuje využít tuto metodu pro přesnější odhad skutečných stavů a následné stanovení plánu lovu (http://www.muhb.cz/metodicky-pokyn-mze-k-redukci-pocetnich-stavu-sparkate-zvere/d-858376) a je rovněž využívána ve znaleckých posudcích. Další metody stanovení skutečných stavů zvěře jako je např. počítání trusu nebo využití termovize docházejí k podobným výsledkům jako metoda zpětného propočtu.

[4] Porovnání skutečných stavů s normovanými či myslivci přiznanými stavy je orientační, viz pozn. č. 2. Dále i proto, že v některých honitbách, kde se spárkatá zvěř loví (a zpětný propočet používá data o výši lovu sumarizovaná za celou republiku), nejsou stanovené tzv. normované stavy - to znamená, že se zde s chovem spárkaté zvěře nepočítá (jedná se o další způsob obcházení zákona), vykazuje se zde odlov, ale nikoliv stavy zvěře.

[5]  https://www.nature.cz/documents/20121/2710257/14_Turek_Kamil_ÚHÚL_Škody_zvěří_jako_limitující_faktor_obnovy_lesa.pdf/ 

[6] Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství ČR v roce 2019, MZe 2020